Duben 2009

Dědo,..

26. dubna 2009 v 12:35 | Přidáme půl kila pepře a zamícháme |  Inspirace Kurdtem
sakra dědo, je to přesně tři měsíce a tři dny, kdys odešel. Přesně tři měsíce, co jsem seděla na tý tvrdý a studený lavičce a zírala na tu rakev a hlavně na ten věnec "dědečkovi od vnoučat". Tři měsíce, co jsem se bála podivat kolem sebe. Zasraný tři měsíce!
Babička je teď jiná. Chybíš jí. Je sama. Usla na gauči a zdálo se jí, že zas sedíš na balkoně a balíš si cigarety. Hele já vim, že to nejde, ale vrať se! Don´t you know I suffer, can you hear me moan?
Tak sobecká.
Štve mě, že naposled, co jsem tě viděla, jsem ti ani nepodala ruku. Jen jsem zamávala. Ani tu ruku jsem ti nedokázala podat. A i když jsem ti to nikdy neřekla, tak tě mám ráda. A to vážně. Další věc, která mě pronásleduje - nikdy jsem ti vážně neřekla, že tě mám ráda. Sice to tak nevypadalo. Proč asi co? Že by ignorace nejstarší vnučky, protože neni vlastní? Ale jo, i přes to jsem tě měla ráda (mám ráda?).

Dědo, dědo, dědo, dědo....pojď do lunaparku..