Dědo,..

26. dubna 2009 v 12:35 | Přidáme půl kila pepře a zamícháme |  Inspirace Kurdtem
sakra dědo, je to přesně tři měsíce a tři dny, kdys odešel. Přesně tři měsíce, co jsem seděla na tý tvrdý a studený lavičce a zírala na tu rakev a hlavně na ten věnec "dědečkovi od vnoučat". Tři měsíce, co jsem se bála podivat kolem sebe. Zasraný tři měsíce!
Babička je teď jiná. Chybíš jí. Je sama. Usla na gauči a zdálo se jí, že zas sedíš na balkoně a balíš si cigarety. Hele já vim, že to nejde, ale vrať se! Don´t you know I suffer, can you hear me moan?
Tak sobecká.
Štve mě, že naposled, co jsem tě viděla, jsem ti ani nepodala ruku. Jen jsem zamávala. Ani tu ruku jsem ti nedokázala podat. A i když jsem ti to nikdy neřekla, tak tě mám ráda. A to vážně. Další věc, která mě pronásleduje - nikdy jsem ti vážně neřekla, že tě mám ráda. Sice to tak nevypadalo. Proč asi co? Že by ignorace nejstarší vnučky, protože neni vlastní? Ale jo, i přes to jsem tě měla ráda (mám ráda?).

Dědo, dědo, dědo, dědo....pojď do lunaparku..
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama