Duben 2010

Znáte ten pocit...

17. dubna 2010 v 23:14 Black Holes
Nadpis dobrej, ale jak to zaobalit, abych v tomhle článku zas nenadávala či nepsala o alkoholovém dýchánku? Asi to nepujde, z čehož plyne, že já už taková (sprostá a s vínkem v ruce) asi budu;).
Totiž, teď zrovna ne - jsem nemocná, opět. Velice příjemná záležitost, kort když do sebe rvu prášky, který ne a ne zabrat. A co na to paní doktorka? Dá mi ještě jeden balíček těch samejch.
A co na to Jan Tleskač?
Od mých prášků se odebereme do historie, aneb jak chro chro potkala svého bíčboje (ano, dlouhé ííí, ne bičboj;)). U moře. To bylo rychlý, ale vcelku výstižný.;) S bíčbojem jsme se potkali na dovče, kterou jsme trávili s našema rodinkama u móóře. A protože jsme stejnýho věku, tak jsme spolu trávili i dost času - a světe div se, JEN povídánim a příšernym provokovánim. A tak jsem se zamilovala xD. Po moři jsme si psali a stali se kamarády, kdy jsme si řikali všechno. Pak jsem ho viděla na jedný akci a místo očí se mi opět objevily srdíčka xD. Jenže tam pán byl s jinou slečnou, což chrochtíka nasralo, tak šla k barmanovi a mrkala tak dlouho, dokud jí nenalejval jednoho panáka za druhym. (tohoto barmana v jiných článkách nazývám čumáčkem...přece jenom ta akce k něčemu byla dobrá xD. čumáček je taky provokatér, ale to by byla jiná kapitola a o té si povíme jindy.xD) Chro se nalila jako dělo a pak blinkala a blinkala a usla v autě. Pak jí nemohli vzbudit, ale nakonec se zdárně dopravila domů, zablátila celej byt a usla! Ale předtím jsem si prosim umyla i hlavu a zapletla copánky.xD Ráno byla vyslýchací metoda "koprovka", což je zase jiný příběh. Ano, vidíte jak lidská psychika má tendenci odbíhat od tématu (což vystihl již v době kolem klasicismu Laurence Stern v románu Tristram Shandy, jsou zde patrné prvky sentimentalismu...za měsíc maturuju...ne že bych si to googlila, protože jsem si nemohla vzpomenout, jak se ten floutek jmenoval).
No jistě, bíčboj. Pak jsme se neviděli. Pak jsme se viděli. Tak jsme panákovali. Na maturitním plese před rokem. A tam jsme dělali bordel. Nikdo nás od sebe nemohl odtáhnout. Zkoušela to i jeho sestra. Pan H., do kterého jsem mezitím byla zamilovaná (a on do mě) chodil a sbíral nás ze země. Za tohle se fakt stydim ale. Nazvala bych ho nejtrapnější a nejvíc nejzlejší večer mého života. Ráno jsem myslela, že umřu ostudou. A na bolení hlavy. A H. si našel přítelkyni.xD
Pak jsme se viděli na pár akcích a proběhlo, pro nás typické, pouze držení za ruce a povídání a provokování. ALE NAJEDNOU mi píše tenhle tejden na fcb (strašnej fenomén) a pak večer na mobil, že ví, že mu to trvalo rok a že už mu došlo, že se zachoval špatně a že je debil, že se neozval (v tom měl pravdu), že by mě rád viděl. A že mě má vlastně rád. WTF kluku? Já do něj byla zabouchlá jak něco a on se ozve po roce a půl...já nevim, něco mi ušlo?
A teď? Psali jsme si pár minut. Byla jsem nazvána potvorou, on opilcem. Co bude dál? Třeba se ozve zas za rok. A za deset let bysme mohli mít první rande-vůů.
Shit, ten kluk dokáže pomotat hlavu. A to jsem na něj už zapomněla. Se dycky ozve když jsem in láf do někoho jinýho a pak BUM chro chro poser se ze mě. A já se dycky poseru.xD