Říjen 2010

Big city life

29. října 2010 v 22:29 | chro chro |  Šuplík marihuany (dementní postřehy)
Pár věcí, na které si musíte zvyknout v Brně (a při studentském životě):
1) spolužáka, který si říká dívčím jménem
2) dívku tmavší pleti, která vám vyhrožuje zbitím
3) rozsypané ořechy v šalině, po kterých cca 5 lidí hodí držku
4) chození na kolej v 5 ráno
5) to, že nestíháte vstávat v 10
6) blití z balkonu
7) blití na podlahu
8) to, že se ráno probudíte a pořežete se o plexisklo
9) to, že čtete knihu a každé druhé slovo hledáte v abz slovníku
10) to, že se se spolužákem bavíte pouze o sraní
11) pití piva v jakoukoliv denní dobu
12) maminky vodící si děti na vodítku
13) to, že vás někdo považuje za bezdomovce
14) to, že na vás přijdou páni policisté
15) to, že vám kluci otevřou dveře a doprovodí kamkoliv si poručíte
16) že jste celí polití vínem
17) hulíte a posloucháte u toho zvuky lesa
18) si cestou zpíváte, mluvíte a smějete jen pro sebe
19) pouštíte z pusy bublinky a přijde vám to jako nejvtipnější věc na světě
20) máte pořád hlad
21) těšíte se domů a doma se těšíte zas nazpátek
22) kalíte, jen abyste se nemuseli učit
23) to, že vám spolužák pošle ódu za to, že jste mu pomohla
24) to, že vás pan autobusák chce vyhodit z nočního rozvozu
..
..
a nakonec 25) že se přece jen musíte učit.xD

Tak aby se neřeklo

18. října 2010 v 18:24 | chro chro |  Kouř cigaret (denní postřehy)
ííí. No měla bych zas napsat pár slov. Třeba o tom, jak je na škole, jak je na koleji. Když mně se nechce...asi to budu muset odložit trochu.:D
Dneska jsem hezky protivná, vlastně jsem byla protivná celej víkend, což mě teď štve...hlavně to, že bych se měla omluvit jednomu člověku, protože jsem se chovala jak malej rozpatlanej harant, kterej si na něj nenašel za celej víkend pět minut. Ale to už jsem jááá - odpuzuju svým supr chováním lidi a i kluky, co by o mě stáli. To se mi vždycky stane. íííí.
Večer jdu do hospody posedět a zjevně kazit ostatním spoluhospoditelům náladu xD. No...doufejme, že alkohol to vyřeší za mě...ale doufejme, že ne v tom smyslu, že začnu brečet nebo zvracet.xD
To je zase stav. Chci domu do svý postele a na nic jinýho teď nemyslim. NEBO! By nám mohli aspoň začít topit na koleji, aby ze mě do rána nebyla kostka ledu a nemuseli mě pak vysekávat.