Září 2011

Morální kocovina

21. září 2011 v 15:41 | chro chro |  Black Holes
Zdravim, mí imaginární čtenáři.

Co říct k začátku roku? V Brně jsem od neděle, to máme tři noci, z nichž dvě jsem strávila na cizí koleji narvaná ve dvou na posteli, místo ve svý postýlce, se svojí peřinkou ve svym bytečku. Tak popravdě neděle byla asi nejhorší, myslela jsem, že jsem byla oukej, ale včera jsem (opět na cizí koleji) zjistila, že mám jakési okna, co okna. Rovnou dveře. Totiž včera přijdu na jejich kolejní balkonek, kde mě vítaj cizí kluci tím způsobem, že mi došlo, že se s nima asi znám. Další ke mě přiběhne s pokřikem "heeeeeej zdarec chro chro! Čoveče ty seš dneska vybavená!" "co, jak vybavená?" "no v neděli jediný, cos měla po kapsách byly cíga a klíče". Aha. Nice. Taky mě tam pár lidí obdivuje, jak jsem mohla vytuhnout při požárnim poplachu, co tam byl spuštěnej. Akorát to ráno. Dnešní ráno taky nebylo moc fajn. Stála jsem frontu na studijnim a nechutně smrděla, protože jsem měla celý kalhoty politý vínem, pak jsem se teda dohrabala na byt, dala sprchu a pak jsem omylem vdechla deodorant a z toho důvodu pak chvíli strávila s hlavou v záchodový míse. Studentský život neni lehkej. No a od tý doby polehávám, večer nejdu na přednášku, protože prostě nemůžu. A večer na náš třídní sraz taky nejdu. Nejsem k tomu nějak uzpůsobená.

Pšíky pšík.

16. září 2011 v 11:20 | chro chro |  Kouř cigaret (denní postřehy)
Obdivuju všechny, kteří jsou nemocní a choděj do práce. Já si tuhle zkušenost prubla jen tři dny a ten třetí jsem už chcípala, že jsem to prostě vzdala, sbalila si svých pár švestek a jela si lehnout domu. Dneska tedy už druhej den ležim jako mrtvola, potim se, kašlám, smrkám, vyhybám se babičce, protože "seš nemocná a lítáš tady jen v nějaký košili, ponožkách a šátku...kdyby ses oblíkla! Počkej, snad si nechceš ten čokoládovej sajrajt zalejt studenym mlíkem?!" a tak. Taky jsem dočetla Doriana Graye, teď do sebe láduju Dům u mešity, sem tam zapnu počítač, abych ho zase po chvíli vypla, protože je to nuda. No krize. Stav, kdy už druhý víkend za sebou budu trávit v posteli. Ten minulej jsem tam trávila, jelikož a protože jsem vstávala na šestou a to člověk nevstane, když jde spát ve tři.
Zítra asi budu muset s těžkým srdcem opustim mou drahou postel a balit si věci do bytu, což zahrnuje i hysterický zjištování co nemám a pro co budu muset dojet někam, kde maj otevříno. Taky hodlám upatlat tiramisu, protože jsem ho slíbila kamarádovi za mou neúčast na "dovolený". Dám mu tam hodně rumu. A v neděli pak začne každonedělní dvouhodinová umírající cesta do Brna, kterou si tentokrát budeme chytře zkracovat flaštičkou vína, jak jsme se domluvili před rokem.
Co se týče jiných věcí, tak se vlastně nic neděje. Například drahých chlapců. Už mě nebaví, že se mi ozývaj pouze když jsou totálně zlití, už ty telefony ani neberu. Malej mi před měsícem svěřil (sice střízlivej, ale přes facebook - nasrat), že mě "zbožňuje", ovšem od té doby, jak bývá jeho krásným zvykem, mě obdaroval maximálně zprávou se smajlíkem. Potom se mi dostalo maximálně jakési poklony od opilého skoropřítele mojí kamarádky, že "taková hezká holka a nikdo se tam s tebou nebaví (- jakože v týhle prdeli, kam jsem se přestěhovala), to já tam za tebou budu jezdit, abys tam nebyla sama", čímž akorát nasral mou kamarádku, protože celej večer šil do mě (tím šil myslím, jak jeho snaha mě zezačátku večera urážat, tak pozdější snaha mě koncem večera okouzlit) místo do ní. No, neni to s nima lehký, že?

Odpočívám v pokoji.

9. září 2011 v 19:30 | chro chro |  Kouř cigaret (denní postřehy)
Ták. Práce mi zkracuje žíly. Jsem tak zaneprázdněná a unavená, že jsem musela seknout s mojí alkoholovou kariérou. Předevčírem mi stačila jedna třináctka.:/ Makám jako šroub, těšim se až přijedu domu a lehnu si do postele. Včera jsem usla v šest večer a vzbudila se až v sedm ráno, když jsem vstávala. Jinak, zítra vstávám v 6, juhuhuuu. Nicméně místo toho abych doma ležela a koukala tupě na Harryho Pottera a užívala si ó božského Snapea, tak se za chvíli zvedám, umeju si svý jetý vlasy (na nohy kašlu, i když jsou chlupatý, a tudíž budu odkázaná na kalhoty) a jedu do mého bývalého městečka lehce popít. Doufám, že mě to moc nerozseká, jinak zejtra v tý práci umřu. A těšííím se do Brna!