Duben 2012

Pocity.

13. dubna 2012 v 14:52 | chro chro |  Katastrofy z mého pera
Ten pocit, když se v noci vzbudíš a chceš se vrátit do snu.
Dětsky stupidní.
Ten pocit, když někdo odejde a Ty ho chceš hned zpět.
Lidsky zoufalý.
Ten pocit, když se zavřou dveře a rozbrečíš se.
Hystericky afektovaný.
Ten pocit, když dopiješ poslední doušek vína.
Úsměvně rozmazaný.
Ten pocit, když se díváš na noční oblohu.
Představami prolezlý.
Ten pocit, když stojíš ve větru s rozpraženýma rukama.
Bezpečně uvolňující.
Ten pocit, že máš tyhle pocity.
Absolutně nezanedbatelný.
Život přijímající.
Sám sobě oddaný.

A ne a ne a ne

6. dubna 2012 v 18:40 | chro chro |  Black Holes
Respekt těm, kteří dokáží číst Kafku bez jakýhokoliv vztekání a nepříjemnýho pocitu nervozity. Mluvim o povídkách, protože jsou pro mě zdrojem něčeho negativního, co nedokážu popsat. A taky nemaj onu "lehkou plynnost", kterou mám v knihách tak ráda. Ale ano, Ortel i Proměnu beru na milost, předchozí věty se týkají těch dalších, nesmyslně krátkých, které bych napodobila asi takto "máslo, vejce. potřebnou pointu si vymyslete sami". Nebo prostě jen budu muset uznat, že nemám na to je číst.

Toť pro dnešek vše. Ano, opravdu jsem sem přišla vyjádřit pouze svou...nelibost ke Kafkovým povídkám.

Jako malej fakan

5. dubna 2012 v 2:34 | chro chro |  Šuplík marihuany (dementní postřehy)
Poslední dobou svoje chování považuju za sakra nenormální. Což není tak k podivu, protože já se chovat tak nějak normálně pořádně neumim - moje soukromý vtípky už vykolejily pár desítek lidí (a respekt těm, co je dokázali přejít jen pokrčením ramen či pouhým nechápavým pohledem).
V cca 3 týdnech zpátky jsem asi tak třikrát potkala jednoho kluka. Vůbec ho neznám, nikdy jsem s ním nemluvila ani nenávazala oční kontakt. Přesto mě ten kluk nečim dostal. Akorát mi nejde do hlavy čim. Je vysokej, má černý vlasy asi po bradu, má naprosto odpudivou chůzi a na tváři měl pokaždý divnej, fakt divnej úsměv. Ten úsměv mě zaujal napoprvý tak, že jsem jen tupě zírala a musela vypadat jak naprostej idiot. Ten úsměv mě zaujal i v dalších případech. Nechápu se, asi se vracim do pubertálních let?! Jde o typ kluka, který mě nikdy nebavili. Vypadá značně nespolečensky, lůzrovsky a je prostě na první pohled divnej. Rozhodla jsem se ale svý chování analyzovat. Přišla jsem na tři možná řešení:
1) snižuju nároky (nepravděpodobný hledisko, nároky mám i přesto kurva vysoký)
2) už dlouho jsem nikoho neměla, začíná mi hrabat (pravděpodobnější hledisko)
3) probouzí se ve mě moje divná úchylácká část, která má divný, úchylácký nároky (nejpravděpodobnější hledisko...tuhle svou část jsem před pěti lety pojmenovala Raffael a od tý doby se moc neozýval)
Takže je to tady. Raffael je mezi námi. Se všemi svými zápory. Welcome in my world. Again.

A mimo mísu: včera jsem blinkala. A dva dny po sobě jsem ve stavu kocoviny a následnýho alkoholovýho opojení. Zítra ten stav bude nutně pokračovat. A co hůř? Já ten stav svym úchylnym způsobem miluju.