Leden 2013

Flákání.

21. ledna 2013 v 12:36 | chro chro |  Šuplík marihuany (dementní postřehy)
Jsem doma. Den čtvrtý. Už mě to nebaví. Budu tu ještě celý týden.
Moje dny vypadají takto:
  • vstanu
  • ležim
  • jim
  • otočim se, abych neměla proleženiny
  • čtu si (momentálně Parfém)
  • koukám na dementní seriály
  • ležim
  • spim (kdykoliv)
  • sem tam se zvednu, ale dost mě z toho bolí celej člověk
A taky se mi zdálo o Voldemortovi, kterej měl podobu čivavy, fakt děsivý. Chtěl mě zabít, ale ne sám, tak nechal Snapa, aby mě odvedl do místnosti, kde byl jakejsi pokémon, kterýho jsem měla zabít, nebo mě sežere. Přede mnou šla ještě jedna tlustá holka, tak jsem řekla, že radši pujdu první, páč po ní by už určitě neměl hlad. Nakonec se mi toho pokémona podařilo zabít mym zpěvem.
Tím končím muj dnešní výžblecht.

Mým dvoum předešlým měsícům:

16. ledna 2013 v 15:35 | chro chro |  Inspirace Kurdtem
Poslední dobou všechno začíná bejt divný. Ale jinak divný, než dřív, což považuju za super, protože je to fakt divně super. A možná, že za to můžou moje pomotaný city a možná taky ta tráva a víno. Možná taky ne. Prostě teď chodim a pořád se musim dementně usmívat. Když nejsem zrovna v týhle fázi mýho dementního usmívání, tak mívám morální kocovinu, páč některý rána se nedělo to, co mělo. Divný. Jediný slovo, kterym tenhle celej stav posledních 3 dní můžu popsat je fakt jenom: divný. Ale jsem děsně vděčná těm třem dnum, protože i když to bylo DIVNÝ, tak mi strašně pomohly se vyhrabat z toho pitomýho rozchodu. Nebo k tomu vyhrabání aspoň snad povedou.
Omlouvám se za nadměrný používání slova divný. Ale ne zas tak, protože se mnou nemusíte žít a nemusíte to poslouchat naživo.
Divný dny jsou parádní dny. Divně parádní.
Takže snad tečka za váma dvěma děsnýma měsícema.
I'm glad you're gone.